Ludvík Vaculík, spisovatel, fejetonista a publicista

* 23. července 1926 Brumov, + 6. června 2015 Dobřichovice

www.ludvikvaculik.cz

 

Po absolvování obecné a čtyřtřídní měšťanské školy v Brumově a ve Valašských Kloboukách pracoval v letech 1941 - 1946 v Baťových závodech ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou nejprve jako dělník a později jako korespondent. Při zaměstnání vystudoval Baťovu odbornou dvouletou obuvnickou školu, v letech 1944 - 1946 studoval na zlínské obchodní akademii pro zahraniční obchod, kterou však nedokončil. Od roku 1946 studoval v Praze na Vysoké škole politické a sociální směr politicko-novinářský. Ještě jako student se stal vychovatelem v dělnickém internátu Sdružení bavlnářských závodů v Benešově nad Ploučnicí (1948 - 1950) a Československých závodů těžkého strojírenství v Praze (1950 - 1951), po vojenské prezenční službě pracoval redaktorem oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo (1953 - 1957) a zemědělského týdeníku Beseda venkovské rodiny (1957 - 1958). Od roku 1959 působil v Československém rozhlase ve vysílání pro mládež, kde spolupracoval na pořadech Mikrofon mladých a Včera mi bylo patnáct, které měly velkou odezvu u posluchačů mimo jiné i pro svoji neformálnost. Od září 1965 se stal redaktorem Lidových novin, později přejmenovaných na Literární listy a Listy, kde setrval až do jejich zákazu v roce 1969. Od roku 1969 měl svobodné povolání spisovatele, protože nenalezl žádné zaměstnání. V 70. a  a 80. letech  nesměl veřejně publikovat. Výrazně se podílel na šíření neoficiální umělecké literatury a řídil samizdatové nakladatelství Petlice, byl jedním ze zakládajících členů Charty 77, redigoval soubory Československý fejeton-fejtón. Velkou pozornost u nás i v zahraničí vzbudil jeho projev na 4. sjezdu Svazu českých spisovatelů v roce 1967, po kterém byl vyloučen z KSČ a po zveřejnění provolání Dva tisíce slov v roce 1968 se stal jednou z nejpronásledovanějších osobností a zakázaným autorem. Je členem Obce spisovatelů, žije v Praze. V roce 1964 obdržel vyznamenání Za vynikající práci, roku 1967 cenu nakladatelství Československý spisovatel, v roce 1976 Cenu George Orwella, roku 1978 Cenu Egona Hostovského, v roce 1979 Cenu Jana Palacha, roku 1987 Cenu Jaroslava Seiferta (poslední dvě ceny byly uděleny Nadací Charta 77), v roce 1996 řád T.G. Masaryka a roku 2002 Cenu Karla Čapka. Od poloviny padesátých let publikoval v časopisech Květen, Beseda venkovské rodiny, Květy, Krásy domova, Československý rozhlas, Lidové noviny, Host do domu, Plamen, Orientace, Jonáš, Filmové a televizní noviny, Literární listy, Listy, Obrys, Obsah a také v zahraničních periodikách.

Dílo:

  • Na farmě mládeže (1958)
  • Rušný dům (1963)
  • Vidět svět novýma očima (1965)
  • Sekyra (1966)
  • Morčata (1970)
  • Český snář (1979)
  • Jaro je tady (1987)
  • Srpnový rok (1990)
  • Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (1990)
  • Stará dáma se baví (1991)
  • Jak se dělá chlapec (1993)
  • Poco rubato (1994)
  • Milí spolužáci (1995)
  • Nad jezerem škaredě hrát (1996)
  • Nepaměti (1998)
  • Cesta na Praděd (2001)
  • Poslední slovo (2002)
  • Loučení k panně (2002)
  • Vážený pane Mikule (2003)
  • Polepšené pěsničky (2006)
  • Hodiny klavíru (2007)
  • Dřevěná mysl (2008)
  • Petr má medvěda nebo co (2008)
  • Tisíce slov (2009)
  • Koza na trati (2011)
  • Říp nevybuchl (2012)
  • Korespondence Janouch/Vaculík (2012)
  • Další tisíce (2015)