Flora Kleinschnitzová, literární historička, knihovnice a překladatelka

* 16. března1891 Brumov, + 16. září 1946 Praha

Narodila se v rodině poštmistra na brumovském poštovním úřadě, po maturitě v Uherském Brodě vystudovala na filozofické fakultě germánskou a slovanskou filozofii, po promoci v roce 1919 působila jako historička v Oddělení rukopisů a starých tisků nynější Národní knihovny v Praze (NK), několik let stála i v jeho čele. Za svého působení získala pro NK velké množství rukopisů a cenných prvotisků. Zřídila odbornou příruční knihovnu pro jejich studium, vědecky uspořádala soubor cimelií NK a knihovnu Matice slovenské v Turčianském Sv. Martině. Již v roce 1921 vydala soupis slovenských rukopisů v Národním muzeu v Praze a roku 1925 soupis prvotisků a starých tisků. V roce 1926 při příležitosti mezinárodního sjezdu knihovníků a přátel knihy v Praze připravila výstavu iluminovaných rukopisů československé provenience. Roku 1931 vydala soupis rukopisných děl latinských a řeckých autorů ve VÚK. Téhož roku ve spolupráci s profesorem UK Pavolem Bujnákem připravila libreto, katalog a  instalaci klementinské výstava Slovenská kniha a roku 1932 znovu katalog a velkou výstavu iluminovaných rukopisů. Spolupracovala na Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století. Od roku 1922 připravovala hesla pro Masarykův naučný slovník. Ve své literárněvědné práci, kterou prováděla vždy souběžně s knihovnickým povoláním, se zprvu orientovala na studie o Nerudově Hřbitovním kvítí, na prameny Jiráskova Temna a dílo Terezy Novákové. Avšak na radu profesora Jaroslava Vlčka, jehož byla jednou z nejlepších žákyň, se později převážně zaměřila na slovenskou romantickou literatury 19.století. Od roku 1931 se postupně stále více věnovala dokumentace česko-švédských vztahů v oblasti literární, knihovnické a kulturní, za tuto průkopnickou práci jí bylo uděleno švédské státní vyznamenání - řád Gustava Vasy. Je autorkou několika desítek článků, studií a statí literárněvědeckých a knihovnických publikovaných ve Sborníku Matice slovenské, Slovanské knihovědě, Slovenských Pohladoch, Živeně, Listech filologických, Národních listech, Slawische Rundschau a dalších, překládala především ze švédštiny. Od roku 1929 byla docentkou československé literatury se zvláštním zřetelem ke knihovnictví na Univerzitě Karlově v Praze, v letech 1937 - 1939 přednášela na Karlově univerzitě Ideové souvislosti v písemnictví Švédska a Československa a Literárně historické kapitoly ze vztahů švédsko-československých, její vysokoškolskou kariéru však přerušila jako u tolika jiných nacistická okupace. Byla členkou několika spolků a společností, například  Severská společnost, Svaz československých knihovníků, Československá knihovědná společnost, Ústřední spolek československých knihovníků a další. Po válce se ke své práci již nemohla vrátit, poněvadž se dlouhodobě zotavovala po záchvatu mrtvice a rok později zemřela, pochována je v Koryčanech.

Dílo:

  • Z našej romantiky (1925)
  • Sládkovičova "Marína" v československém písemnictví (1925)
  • Andrej Sládkovič a jeho doba (1928)
  • Die slovakische Schriftsprache (1930)
  • Karel Slavoj Amerling a Slovensko (1930)
  • Samoslav B. Hroboň a Karel Slavoj Amerling (1930)
  • Seltene Bohemica des XVI. Jahrhunderts in schwedischen Bibliotheken (Vzácná bohemika 16. století ve švédských knihovnách) (1931)
  • Vox saeculi (1931)
  • Rukopisná díla latinských a řeckých autorů (1931)
  • Dies irae, dies illa (1932)
  • Dvě jubilea (1933)
  • Ex Bibliotheca Tychoniana Collegii Soc. Jesu Pragae ad S.K.Clementem (1933)
  • Vlasti, vědě a Tobě (1936)
  • Tjechoslovakiens andliga kulturliv genom tiderna (1937)
  • Rukopisy svatováclavské v národní a universitní knihovně v Praze (1939)